středa 30. listopadu 2011

O znovunalezené síle jednoduchých nástrojů

Současný podnik funguje na zcela jiných principech, než jak tomu bylo ještě před takovými deseti nebo dvaceti léty. Změnil se trh, postavení zákazníka, zesílila konkurence, myšlenky i technologie stárnou rychleji než dříve a podmíněnost budoucího úspěchu minulými výsledky je tezí, které jen málokdo z investorů uvěří. Změna uvnitř podniku je o to závažnější, že zůstává v podstatě ukrytá pod fasádou zažitých manažerských rituálů plánování, hodnocení,  kompetenčního modelu, pro jejichž úspěšné využití ovšem definuje zcela jiná pravidla hry.

Snažíme se ukazovat cestu, jak staré nástroje provozovat v takto zásadně změněné situaci. Výsledkem je posun ideálu, který nelze moc skrývat. Od složitostí, zvládnutelných výhradně v přehledných a předvídatelných dobách nenávratně minulých, míříme znovu k něčemu, co sice není úplně nejpřesnější, ale je schopno provozu i v náročném terénu dnešního byznisu. Často k radosti manažerů: jejich výtky, že nástroje plánování a hodnocení jsou příliš komplikované, byly vyslyšeny, v což málokdo vůbec doufal.

I tohle poznání je však ve své podstatě nepřesné: pokud nám místo sportovního speciálu vrátili starý vojenský džíp, neměli bychom jásat nad pouhými třemi rychlostními stupni, dokud nezjistíme, v jak drsných podmínkách je budeme muset používat.

O špatných ukazatelích

V diskuzích o konkurenceschopnosti Českých drah na trati Praha – Ostrava jsem zaslechl argument znějící zhruba takto: V provozních nákladech na jedno sedadlo – nepochybně díky provozním zkušenostem a osvědčeným technickým řešením  - je státní přepravce jasným vítězem, takže odolat tlaku konkurence nebude vlastně příliš složité.

V duchu vidím majitele prázdné restaurace nebo neobsazeného hotelu, jak se utěšují myšlenkou, že v této situaci jim vlastně klesají náklady na jedno místo.  Už jen krůček k myšlence, že omezovat (prázdnou) kapacitu je vlastně kontraproduktivní a že každý další zákazník je spíše na obtíž, protože obsazené místo jsou vlastně jen další náklady… Směšné ? Nevhodný ukazatel vyvolá často nevhodné jednání. Řekni lidem, jak budou měřeni, a oni se budou chovat tak, aby právě v tomto měřeném ukazateli obstáli. Zda přitom budou respektovat ještě jiné principy, třeba zdravý rozum, je otázkou. Pohled na prázdné vagóny nasvědčuje spíše negativní odpovědi.

V dnešní podivuhodné době jezdí na našich silnicích ještě podivuhodnější ostře žluté autobusy, které ve standardu přepravy převyšují konkurenci o několik tříd a přesto při srovnatelných cenách svému majiteli vydělávají. Je třeba si uvědomit, že to vše je umožněno z pohledu zákazníka „špatnou hodnotou“ v jednom jediném ukazateli: (nízký) počet volných sedadel při odjezdu.

Být železničářem, moc klidný bych nebyl.